První český animovaný film v 3D má španělskou uměleckou režii

Česká animovaná kinematografie s loutkami se dnes hodila do gala kvůli premiéře prvního filmu svého druhu v 3D, který počítá s uměleckým vedením mladé Španělky Patricie Ortiz Martínez.

Když se v České republice mluví o animovaném filmu, přicházejí na mysl staré sovětské a československé produkce z minulého století, tradice, jež povznesla dovednost a také legendární jména, jako jsou Rus Yuri Norstein a Češi Břetislav Pojar, Jiří Trnka a Vlasta Pospíšilová.

Právě na veteránku Pospíšilovou teď připadla, ve spolupráci s Kristýnou Dufkovou a Davidem Súkupem, realizace této první stereoskopické produkce, „Fimfárum do třetice všeho dobrého“.

Patricia Ortiz Martínez, která vystudovala Fakultu krásných umění Svatého Karla (Valencie, Španělsko), byla zodpovědná za „Reason and Luck“, jednoho ze tří vyprávění, ze kterých se film skládá.

Loutky objevila po příjezdu do České republiky, kde se účastnila na programu Erasmus na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (UMPRUM), a následně – díky stipendiu dalšího programu Evropské unie, Leonardo da Vinci – se tady rozhodla zůstat, neboť jí bylo umožněno pracovat ve studiu animovaného filmu.

„Už jsem tady osm let a česky rozumím výborně,“ říká.

Bylo jí svěřeno definování estetiky filmu a rozhodování o všem, co má divák na plátně vidět, včetně realizace samotných herců.

„Jedná se o komplikovaný film, s hromadou loutek a hromadou dekorací,“ naznačila španělská filmařka po předvedení tohoto krásného produktu, ve kterém v jedné z jeho scén vystupuje až 29 „interpretů“.

Jestliže počet pohyblivých částí v jedné loutce přesahuje 40 (oči, obočí, veškeré artikulace, včetně částí končetin) a ten se násobí počtem loutek na scéně, pak musí animátor při natáčení jednoho fotogramu dosáhnout 1.200 pohybů.

Znásobíme-li tuto cifru počtem fotogramů při každém záběru (nějakých 6 sekund), znamená to, že kvůli jednomu jedinému záběru se musí udělat téměř 174 000 pohybů loutek.

Každá loutka snad nemusí pohybovat všemi svými částmi, ale i tak se dá mluvit o nějakých 100 000 pohybech na každý záběr.

Podobně jako dvě předchozí je i nové Fimfárum založeno na díle Jana Wericha, avantgardního intelektuála, herce, dramaturga a spisovatele břitkého pera, fungujícího za bývalého režimu.

„Myslím si, že všechny Werichovy povídky obsahují skutečnosti, kterými se směřuje k dospělému publiku. Děti si je užívají, avšak nejsou zvlášť pro děti,“ tvrdí umělecká režisérka.

Ukazují také aspekty českého života, jako je pivní vášeň, mytický smysl pro humor a legendy, které jsou předávány již dětem v rámci základního vzdělávání jako součást „Vlastivědy“.

O předchozích filmech Fimfárum, které byly předvedeny na festivalech animovaných filmů ve Španělsku, Ortiz uvažuje, že „pochopitelně jsou tady detaily, které se nedocení, nezná-li se česká kultura. Ale myslím si, že se mohou prodávat.“

Ve vztahu k animované tradici si Španělka zas myslí, že tady „v porovnání se Španělskem chybí barva. A samozřejmě, pokud je tradice, pak je také poptávka a mohou se realizovat projekty, včetně celovečerních filmů v koprodukci. Dovednost je živá.“ O 3D říká: „Neznám budoucnost, jakou to bude mít, ale brzy uvidíme. Už teď je působivá.“

09. 02. 2011

Mluv o tom: