Vychází český životopis Alexie González-Barros

Kněz a spisovatel Karel Dachovský vydal první českou biografii o Alexii González-Barrios, „Alexia“, mladé Španělce zesnulé v roce 1985, o které v současnosti probíhá jednání o blahořečení.

V této skromné knížce o 53 stránkách pojednává Dachovský o období dětství, školních létech, nemoci a pobytu na Univerzitní klinice v Navarra (CUN), kde zemřela.

Alexia skonala ve 14 ti letech na následky rakovinného bujení známého pod názvem Ewingův sarkom, který se jí objevil v páteři. Od její smrti se úcta k ní rozšířila po pěti kontinentech a tento fakt dosvědčuje i česká biografie.

Nový dokumentární film

Na druhé straně byl o ní nedávno v Madridu představen dokument, natočený Pedrem Delgado a distribuovaný European Dream Factory.

První filmová projekce se uskutečnila v dubnu v zasedací síni školy Jesús Maestro, kde mladá Španělka navštěvovala základní školu (Educación General Básica, EGB).

O Alexii existují různé biografie, mezi nimi i od Miguela Angela Monge Sánchez, kaplana v CUN, který s ní byl ve styku během jejích posledních měsíců. S pomocí rodiny mohl napsat stručný životopis, nazvaný „Alexia, radost a hrdinství v nemoci“.

Ávilský kněz a rodina byli zle poškozeni ve filmu Javiera Fessera „Camino“ (Cesta) , který dostal mnoho ocenění na gala-večeru cen Goya v roce 2009.

Nový dokument rekonstruuje život Alexie González-Barros González (Madrid, 7. března 1971- Pamplona, 5. prosince 1985), děvčete, které je od roku 1993 v procesu beatifikace, především pro svou víru, odvahu a radost, s níž čelila své nemoci.

Vyprávěno v první osobě samotnou Alexií (Miriam Fernández) a jejím andělem strážným, Hugem (Richard de Olmo), obsahuje film svědectví rodinných příslušníků, profesorů a kamarádek, lékařů a kněží, kteří ji pomáhali (don Miguel Angel mluví při třech příležitostech) a různých odborníků v procesech kanonizace.

Všechno to je doprovázeno bohatým fotografickým a filmovým materiálem, četnými fragmenty domácích filmů natočených rodinnými příslušníky a veselými obrázky z různých významných epizod jejího života.

Delgado při prezentaci vyprávěl o složité práci na dokumentárním filmu s originálními videi, pokušení použít obrázky tak působivé v jiných filmech, využití záznamů a osobních rozhovorů s lidmi, kteří Alexii osobně znali.

„Myslím, že tento dokument přinesl mé zrnko písku a pomohl ukázat opravdovou tvář Alexie a lásku její rodiny“, zdůraznil.

Film splnil účel nenásilně představit záběry Alexie natočené rodinou společně s rozhovory osob, které ji znali a stýkali se s ní.

V záběrech jejího otce Paca můžeme vidět Alexii velmi malou, napodobující Charlotu, jezdící na kole nebo pobíhající se svými psy, o prázdninách se svými bratry, otevírající vánoční dárky.

Dopis kamarádkám

Také jsou tu vidět její hračky, její oblečení, školní sešity, do jednoho z nich napsala zvláštní dopis svým kamarádkám z ročníku. Překvapuje, jak dívka tolik trpící bolestmi může mít starost o malicherné záležitosti svých spolužaček, dokonce i když mohly být pro ni nové a neznala je.

Byl to ten stejný text, jenž Paco dal autorovi životopisu a který, protože byl napsaný na kolenou a byl špatně čitelný, přepsal na psacím stroji, aby se dal lépe přečíst. Poté otec originál vyhodil do koše, bez toho, aby mu připisoval více důležitosti.

Delgado vysvětlil, že ztráta rukopisu, která se pro někoho může zdát neštěstím, neznamená nic jiného, než přirozenost, se kterou bylo s Alexií jednáno.

A co říci o Alexiiných zálibách? Dokument například odhaluje Alexii jako filmového nadšence, který ve svém deníku z nemocnice zanechává jako doklad seznam viděných filmů. Stručně řečeno normální život, ale s jednou zvláštností: žila intenzivně v přítomnosti Boží.

23. 06. 2011

Mluv o tom: