Mercedes Ditrichštejnová přes útrapy života neztrácí dobrou náladu

Přijala mě v příjemném a zářivém apartmá Hotelu Ramada v Praze. Požádal jsem ji o rozhovor nad osobností věhlasného církevního představitele a gubernátora Moravy, Františka Ditrichštejna, jejího příbuzného, žijícího v době vzdálené několik staletí.

S postupující konverzací se v její tváři začal malovat široký úsměv a příznačná laskavost poloviční latinské duše, jež velmi zapadá ke kráse, která nevadne.

„Nejvíce ve mně proudí krev slovanská, protože moje babička byla Ruska. Jeden z Ditrichštejnů si vzal Vratislavu, další Shuvalovu. Z matčiny strany mám krev španělskou,“ uvedla hraběnka Mercedes Ditrichštejnová.

Bylo pro mě trochu obtížné se zorientovat v jejím rodokmenu, ale je z něho zřejmé, že je vnučkou jedné z Dolgorukoven narozené v Petrohradě a tedy členkou rodiny spojené s cary a významnými osobnostmi Ruska, jako byl zakladatel Moskvy.

Při tomto příjemném setkání byli přítomni její syn Felix a snacha Elvíra, oba narození v Argentině, na rozdíl od Mercedes, která je rodačkou z Vídně.

Své dětství prožila mezi zámkem Mikulov a starou císařskou metropolí. „Z Mikulova jsme odešli v říjnu 1944, když se blížila Rudá armáda, nejprve do Kitzbühel v Tyrolsku a poté na dva roky do Lausanne. V roce 1948 pak do Buenos Aires, země mé matky.“

Rodina se, dosud neúspěšně, pokoušela získat svůj starý majetek zkonfiskovaný na základě dekretů prezidenta Edvarda Beneše, namířených proti Němcům. Mercedes je považuje za nespravedlivé: „Moji rodiče byli antinacisté, stavěli se proti anšlusu i proti okupaci Československa“ (proti nacistickému protektorátu nad Čechami a Moravou).

„Moje matka prodala (ve 30. letech) svých velmi drahocenných 10 tisíc hektarů v Argentině, když velkou část investovala do zemědělských, vinných a lesních podniků, a spolu s mým otcem také do rozšiřování zámku, který se posléze proměnil v jeden z nejkrásnějších,“ vzpomíná.

Zapůjčila také 30 rodinných obrazů, které byly na zámku ve Vídni a které spolu s uměleckými díly, jež přežily velký požár v průběhu války, dnes představují galerii Ditrichštejnů: „Jsem velmi spokojená s tím, jak to dopadlo.“

O svém slavném předchůdci, který za třicetileté války stál v čele markrabství moravského, si je vědoma, že v jeho zemi se mezi historiky osvojila tendence „kardinála si nevážit. Zabil velmi málo protestantů, ačkoli se jich vzbouřilo hodně. Ale on to neudělal. Byl to skvělý muž. Navíc byl pozván na tři koncily a dvou se zúčastnil.“

Při těchto rodinných vzpomínkách hraběnka doplnila, že kardinál „hodně mluvil latinsky. Byl velmi málo Němcem, spíše byl napůl Španělem. Vidím ho jako Španěla, který se snažil přivyknout tomuto místu, naučit se česky,“ shrnuje proces kardinálovy inkulturace.

„Sblížil se se svatým Filipem Neri, s jeho méně intelektuální a méně bojovnou činností (v porovnání s jezuity). Přivedl piaristy a také Pannu Marii Loretánskou: je to obraz rodu Ditrichštejn, mater ditristaniana,“ poznamenala Mercedes Ditrichštejnová.

31. 08. 2011

Mluv o tom: