Nuria Amat představuje v Praze knihu „Ať na mě prší život“

Spisovatelka Nuria Amat, držitelka ceny Ramon Llull katalánské literatury za „Amor i guerra“ v roce 2011, označila svou novelu „Ať na mě prší život“ (2007) za velmi „intimní a zvláštní“, české vydání představila dnes v Praze.

„Je velmi intimní a zvláštní. Provázela můj život v letech, kdy jsem začala psát“, řekla dnes Amat na koloquiu organizovaném vydavatelstvím Odeon, kterému byla přítomna překladatelka Marie Jungmannová.

V tomto díle, které spatřilo světlo světa ve Španělsku v roce 2007, se spojuje fikce a paměť do intimního vyprávění o povolání ke spisovatelství.

Ale toto povolání, které vychází nebo se dá vycítit z dramatických momentů, jako týrání prožité v dětství, milostné vztahy mládí, rodinné zlomy nebo zkušenost smrti a utrpení, je vyprávěno hlasem spisovatelky, která je alter ego Amat.

„Literatuře dává smysl, když odráží bolest a utrpení světa. Jsme portrétisté duše“, potvrdila barceloňanka, jenž obdržela v roce 2002 cenu města Barcelony s dílem „Reina de América“ o metle narkoobchodu.

Během koloquia konajícího se v Instituto Cervantes si barceloňanka stěžovala na nedostatek angažované literatury v současném Španělsku.

„Literatuře rozumím jako závazku s literaturou a závazku se životem. Ve Španělsku téměř není angažovaná literatura. Abychom se přiblížili ke čtenáři, je třeba vyjádřit slovy to, co neumíme říci, když mluvíme.“

„Pro noviny už téměř nepíšu“

Amat, která byla vytrvalým novinářským fejetonistou, potvrdila, že stále méně píše do novin, „protože už nevyvolává reakce“.

Editoři se starají o to, aby „nebyla odezva, když vzniká polemika. To je další faktor novinářské banality“, řekla.

O své feministické minulosti uznává, že zrevidovala svůj pohled na svět a že „má dvě literární pohlaví“. „Nevím, jestli je můj hlas mužský nebo ženský, ale vím, že můj pohled je ženskýpíše“.

Tato „spisovatelka z periférie“, jak sama sebe označuje, to připisuje své „trochu divné syntaxi, katalánské“.

V rodném městě Franze Kafky, osobnosti „o které jsem napsala mnoho“, a jejíž hrob „je důvodem přijet znovu do Prahy“, Katalánka potvrdila, že „teď si myslím, důvěrně řečeno, že Kafka je velmi český“.

Toto je jedno z tvrzení v jejím článku „Kafka ve Frankfurtu“, který vzbudil vášnivou polemiku s těmi, kteří propagují jazykovou jednotnost katalánštiny na úkor španělštiny.

21. 11. 2011

Mluv o tom: