Zkoumají v Praze ostatky obávaného vojevůdce Baltasara Marradase

Dne 13. srpna 2012 proběhl v pražském kostele sv. Jiljí materiálový průzkum hrobky umístěné do podzemí před pravým bočním oltářem.

Cílem výzkumu bylo nalézt tzv. autentiku, tedy předmět nebo nápis, který by prokázal (nebo vyvrátil) přítomnost pozůstatků Baltasara Marradase, španělského šlechtice, který se aktivně zapojil do bojů třicetileté války a jistou dobu působil nejen jako nejvyšší vojenský velitel Prahy a českých zemí vůbec, ale také jako nadšený podporovatel barokního umění v Čechách, který financoval mimo jiné i přestavbu kostela Panny Marie Vítězné (Pražské Jezulátko).

Výzkumu prováděného odborníky z Akademie věd ČR se účastnil také Josef Forbelský, český historik a velký znalec Marradasovy životní poutě, o které napsal úctyhodně rozsáhlé dílo nazvané Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století: osudy generála Baltasara Marradase.

V Marradasově životě však stále existuje jeden velký otazník, a sice místo jeho posledního odpočinku. V úvahu připadá hned několik potenciálních hrobů v Praze, Českých Budějovicích, Vídni nebo třeba ve Valencii…

Pražská hrobka se prvního průzkumu dočkala již před několika lety, ten však nepřinesl žádné zásadní výsledky. Od letošního pokusu si badatelé slibovali mnohem více, protože měli k dispozici modernější zařízení, umožňující nahlédnout do hrobky pomocí malé barevné kamery.

Jestliže si návštěvník kostela prohlíží náhrobní desku v podlaze před pravým bočním oltářem, může si po levé straně všimnout malé černé trojúhelníkové dlaždice, která se na první pohled zdá docela obyčejná. Pokud by ale náhodou někoho napadalo ji odstranit (což jde poměrně snadno), usměje se na něj malý kruhový otvor o průměru několika centimetrů, pozůstatek minulého průzkumu, skrze který lze do téměř 3 metry hluboké hrobky nahlédnout.

Z důvodu absolutní tmy uvnitř to ale není tak jednoduché. Do tohoto otvoru je na tenké tyči zavedena kamera se silnou žárovkou, z které je přenášen snímaný obraz do počítače, popřípadě do širokoúhlé televize, kterou si výzkumníci přivezli, aby se přihlížející nemuseli mačkat u jednoho malého monitoru.

První barevné obrázky z interiéru hrobky jsou přivítány s velkým nadšením, protože jejich kvalita je opravdu vysoká. Pomocí důmyslného ramene lze kamerou hýbat do všech směrů a prozkoumat tak každý kout, lépe řečeno každou rakev, kterých bylo napočítáno pět nebo šest. Také vlivem několikerého vniknutí vody do hrobky je materiál uvnitř dost promíchán a poničen. Ze všeho nejvíce je vidět piliny a rozpadlé části rakví, několik kostí a jednu lebku.

Na jednom prkně tvořícím zřejmě víko rakve je stále ještě jasně rozeznatelná krásná malba ukřižovaného Krista.

Je však s podivem, že druhé prkno s další částí kříže leží vedle otočené o 180°. To je zřejmě neklamná známka toho, že s ním někdo manipuloval – žádná voda by nemohla jednotlivé desky tímto způsobem otočit a narovnat. Otázkou ale zůstává, kolik toho lidská ruka v pozdějších letech v hrobce způsobila.

Nepodařilo se najít žádný šperk, žádný předmět, který by nebožtík dostal pro štěstí na své poslední cestě, žádný letopočet ani nápis na rakvích, který by identifikoval pochovaného. Možná, že tam ani nebyly, možná ale, že je někdo odnesl.

To jsou otázky, se kterými si teď lámou hlavy vědci, a my laici jen čekáme, k jakým výsledkům dojdou. Z hrobky si během dvou hodin práce odvezli velké množství fotografií a videozáznamu, teď je však čeká mnohem delší a náročnější práce, kdy musí vše roztřídit, vyhodnotit, sepsat a oznámit nám, na co přišli.

Při samotném průzkumu se bohužel nepodařilo narazit na nic, co by posoužilo jako průkazná autentika, to ovšem neznamená, že tam nebyla. Jasno nám udělá až výzkumná zpráva, která by měla být v nejbližších týdnech zveřejněna. Nechme se tedy překvapit.

13. 08. 2012

Mluv o tom: