Španělsky skrze divadelní klasiky

Kreativita, talent, sympatie a jeden společný jazyk, to jsou přísady 17. ročníku Mezinárodního festivalu školního divadla ve španělštině, jenž do Prahy přivedl 160 mladých lidí ze střední a východní Evropy, aby po dobu jednoho týdne hráli díla klasická, ale i neznámá, z per začínajících autorů.Jedná se o studenty posledních ročníků bilingvních středních škol z České republiky, Ruska, Maďarska, Polska, Slovenska, Bulharska a Rumunska. Ti z Moskvy, z institutů Rosalía de Castro a Miguel Hernández, museli kvůli uzavření vzdušného prostoru v Evropě způsobeného vulkanickou erupcí na Islandu překonat více než 30 hodin cesty ve vlaku. Stejné protivenství  znemožnilo příjezd španělským reprezentantům ze škol Colegio Gonzalo Torrente Ballester de Santa María de Tormes (Salamanca) a Instituto Martín Vázquez de Arce de Sigüenza (Guadalajara).

Festival, jenž  byl založen v roce 1994 v Praze tehdejším lingvistickým poradcem José Antoniem Martín Bustos se po 17 letech vrátil do města na Vltavě. Slouží mimo jiné k tomu, aby objevil a podporoval mladé talenty.

Anna Chernykh, mladá  herečka, jež ve hře Alejandra Casona “Los árboles mueren de pie” (Stromy umírají vstoje) dovedně zvárnila babičku, uvažuje: “jak se v díle říká, mám velké srdce, myslím, že nemohu být dobrá herečka.”O španělském jazyce tvrdí,  že “je jazykem andělským. Líbí se mi vášeň  těchto zvuků, ráda tou řečí mluvím.” A k nositelům jazyka Iberského polosotrova dodává, že “jsou veselejší než  ti v Rusku, kde jsou všichni filosofy, iluzionisty bez emocí. Jak ale říká rčení, nejlepší místo našeho života je to, kde sami nežijeme.”Mladá obyvatelka Moskvy má o své budoucnosti jasno: “Nechci být profesionální  herečkou, přijde mi to jako velmi konfliktivní svět, ve kterém je zájem jen o peníze, společnost a další věci, jež se mi nelíbí, nemohu to vystát. Chystám se studovat public relations a publicistiku.” Příští ročník divadelního festivalu se uskuteční právě v ruské metropoli.

“Mají pořád radost… Se Španěly máme lepší vztahy než s ostatními profesory,” charakterizuje Szabina Gondas ze školy Hermán Otto de Miskolc (Maďarsko), jak si dobře rozumí s profesory španělštiny a konkrétně s vedoucím divadelního kroužku, Franciskem José Baena.

Madriďan je autorem “Magyarote, un Quijote moderno”, adaptace Cervantesova díla pod hávem parodie a bohatě zhudebněného.

Vedle děl autorů jako jsou Casona, Miguel de Cervantes, Federico García Lorca, Fernando Arrabal a Luis Buñuel, se v Praze během týdne předváděly hry začínajících autorů jmen Vanessa Hidalgo či Salvador Enríquez. Hidalgo vedle toho, že píše povídky, působí jako profesorka španělštiny na Colegio Fazekas Mihály v Debrecínu (Maďarsko), jedné ze 7 bilingvních škol v zemi. Španělka z Granady debutovala jako autorka divadelních scénářů  v roce 2009 s hrou “Una chica Aldomóvar”, jež byla inscenována v národní části soutěže konané v roce 2009 v Szegedu.“Adaptaci klasiky nemohli rozumět,” vysvětluje Hidalgo, proč se rozhodla napsat “Lunáticas” (Náměsíčné), s nimiž se její škola teď prezentovala na pražské mezinárodní scéně. ”Až do poslední chvíle jsme ji nepřestali vylepšovat, takže konečná podoba se dost změnila. Velký důraz kladu na slovní zásobu, protože pokud obecentsvo mnoha slovům nerozumí, ztrácí se hodně momentů,” říká autorka ohledně komedie o životě v jednom blázinci, jež vyvolává hodně veselí.

Kromě prostředku napomáhajícího zažít si španělštinu, divadelní kroužek “pomáhá  také k soužití ve skupině. Jsou velmi kreativní, skoro všechno je jejich nápad, jako třeba hudba,” pronesla za sebe María José Santiago, profesorka na nitranském Gymnáziu Párovská  (Slovensko). Santiago připravila adaptaci hry “El ascensor” (Výtah) od Salvadora Enríquez, jež  byla poprvé uvedena v Trstené v národní části soutěže na Slovensku, jež má celkem 8 bilingvních škol. V porovnání  se španělskou mládeží “chodí mnohem více do divadla, jsou zvyklí a podle toho žijí. Je to velmi důležité, mnoho mladých je ve slovenských divadelních souborech a chtějí hrát,”  tvrdí rodačka z Malagy.

“Mezi jednotlivými státy je patrná soutěživost, panuje napětí, kdo to zahraje lépe, s větší kvalitou. Kdo je ten s nejlepší španělskou výslovností a je schopný reprezentovat kvalitněji. Protože festival, jenž si drží už 17 let tradici, roste a hledí vpřed,” ocenil projekt Demetrio Fernández, atašé pro vzdělání Velvyslanectví Španělska.Mladí si jsou “na druhou stranu vědomi, že nejsou ocenění ani dary. Cenou je možnost se zúčastnit,” prohlásil Fernández.

29. 04. 2010

Mluv o tom: