Česká Akademie věd nezná původ Pražského Jezulátka

El Niño Jesús de PragaPříchod zázračné sošky Jezulátka do Prahy, nebo také Pražského Jezulátka, jedné z turistických a duchovních atrakcí českého hlavního města, je zakotven v tradici, jejíž původ se nyní snaží zdokumentovat čeští experti, zatím bez úspěchu.

Česká historička Anežka Baďurová z Akademie věd, nemohla odhalit původ této voskové sošky, vždy elegantně oblečené, která byla údajně přivezena ze Španělska šlechtičnou Marií Manrique de Lara.

Dvorní dáma Manrique de Lara doprovázela do střední Evropy v 2. pol. 16. stol. jednu ze sester Filipa II., Marii Rakouskou, jenž byla provdána za českého krále a pozdějšího císaře říše římské.

Soška byla, podle tradice rodiny Lobkowiczů, předána v roce 1628 karmelitánům Polyxenou z Lobkowicz, dcerou Manrique de Lara a kancléře českého Království, Vratislava Pernštejna.

Kostel Panny Marie Vítězné, kde je socha Jezulátka uchovávána, se brzy dostal do středu pozornosti lidové zbožnosti, jak dosud vypovídají četné návštěvy Španělů, následovaní Iry, Italy, Filipínci, Indy, Latinoameričany a turisty z USA.

Studie Baďurové bude publikována tento rok ve Sborníku Národního muzea, série C, na počest emeritní ředitelky Knihovny Národního muzea v Praze, Helgy Turkové.

„Při pohledu zpět, až do roku 1800, existuje mnoho svědectví o zázracích, ale ne odkud pochází soška. Dokonce historie Jezulátka sepsaná karmelitánem v 17. století (Otec Emerich od sv. Štěpána, představený kláštera), a publikovaná na počátku osmnáctého století, není podložená seriózní dokumentací“, potvrdila Baďurová.

„To co jsem napsala je součástí hledání. Nezpochybňuji, že pochází ze Španělska, ale proč to karmelitán nevysvětlil a přešel tuto legendu?“, říká Češka.

Monografie o Jezulátku od karmelitána, jak je známa tato malá soška v Čechách, byla „kniha poměrně jednoduchá a na poměrně malých svědeckých základech, i když jeho tvrzení se mohla ověřit“.

O nejnovějších studiích, říká expertka, že „literatura 19. století nebyla studována, pro svou šíři“, i když potvrzuje, že to tradici Lobkowiczů nezpochybňuje.

Baďurová, která je knihovnice a bibliograf Akademie věd, říká, že nenašla žádný tisk, který by dokázal existenci sošky v 18. století a dříve.

Při svém výzkumu se obrátila na historika z Českých Budějovic Pavla Marka, který vydal 170 dopisů Polyxeny a jejího druhého manžela Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz  a uvádí, že mezi nimi „není jediná zmínka o Pražském Jezulátku“.

Baďurová říká, například, že „Polyxena se nemodlila k Jezulátku, aby otěhotněla“.

Kromě toho, jak potvrdila Jaroslava Kašparová z oddělení Rukopisů a starých tisků z knihovny Národního muzea, ani tam není žádný materiál týkající se Jezulátka v inventáři Lobkowiczké knihovny, která byla na zámku v Roudnici nad Labem a v pražském Klementinu.

„Je to tak. Bohužel mezi těmito tisky jsem nenašla žádný, který by nějakým způsobem souvisel s Pražským Jezulátkem, proto se musí jít pátrat do archivů“, řekla Kašparová.

A dodala, že „o původu legendy o Jezulátku a existenci sošky, jenž je symbolem univerzální lásky k bližnímu je třeba dále pátrat a objevit nové informace“.

Anežka Baďurová y el músico Eduardo García en la Academia de Ciencias

 

02. 11. 2012

Mluv o tom: