„Minimalistické příběhy“ a česká a československá emigrace do Chile

Iberoamerikanista Ivo Barteček a diplomat Jiří Jiránek právě uveřejnili publikaci „Češi a Slováci v Chile ve 20. století“, živé vyprávění české a československé emigrace do jižního cípu Ameriky.

V těchto 266 stránkách, v práci, které se věnovali osm let, Jiránek a Barteček pečlivě rekonstruují příběhy téměř 600 lidí ze 2.000, jenž  v minulém století překročili oceán za hledáním lepšího života nebo za přežitím.

Kniha, která byla představena v Institutu Cervantes v Praze, má příchuť „Minimalistických příběhů“, onoho památného filmu Argentince Carlose Sorína, kvůli afinitě autorů s prostředím a s lidskostí, s jakou vykreslují každou z postav.

Jsou to protagonisté, kteří hovoří, a se kterými Jiránek ve svém postavení jako velvyslanec v Santiagu de Chile a poté v Caracasu udržoval blízký kontakt.

Mezi nejvýznamnějšími jmény figuruje Benedikt Kocián, který zavedl a popularizoval volejbal, nebo František Papež, jenž učil techniky tisku bankovek.

Ostatní zkušené osobnosti jsou židovský malíř František Otta nebo podnikatel Vilém Pollak, jenž postavil slavný Hotel Continental, kde byla ubytovaná anglická královna.

Chile jako domov si vybrali také členové českých šlechtických rodů jako geodet a kartograf Albig Kolowrat Krakovský- Liebsteinský, technik pivovarů Václav Špaček von Starburg nebo podnikatel Johann Podstatzký – Liechtenstein, který v současnosti sídlí na svém zámku ve Velkém Meziříčí v České republice.

Další, méně okázalá jména mají spojitost s hispánskými studii jako Drahomíra Šrýtrová, žačka profesora Josefa Polišenského, jednoho ze zakladatelských otců této akademické disciplíny v Československu.

Migrační vlny

Ale tato emigrace do Chile začala mnohem dříve než ve XX. století, a to už na konci XVII. století kdy přišla z Čech první skupina 25 lidí, inspirovaných jezuity a evangelizační horlivostí.

Poté, mezi lety 1850 a 1875 byli to osadníci ze Sudet, německy hovořící, jenž opustili Broumov a usadili se na jihu, ve Valdivia a Puerto Montt.

Ve XX. století, před 1. světovou válkou, přichází další vlna 350 lidí, v tomto případě manažerů a dělníků vyslaných rakouskými a francouzskými firmami.

Během německého protektorátu Čech a Moravy přichází do Peňafloru, blízko hlavního města, 17 zaměstnanců firmy Baťa, aby začali s produkcí obuvnické výroby.

Také přišla malá skupinka Židů, kteří přežili nacistické koncentrační tábory.

Komunistický režim, nastolený v roce 1948 a jenž vydržel čtyři desetiletí, rozpoutal další vlnu emigrace a „Věra Kočařová byla duší této generace“, potvrdil Jiránek

Je třeba přiznat, že snem těchto emigrantů bylo zakotvit ve Spojených státech, ale přísné imigrační zákony zabránily vstupu všem žadatelům.

Mnozí z nich zůstali po cestě, nesplňujíce požadavky potřebnosti nebo užitečnosti diktované severoamerickým státem, a „posledním sběrným přístavem bylo Chile, které nemělo jinou možnost než poskytnout ochranu“, vysvětlil Jiránek.

Po ustavení prosovětského režimu v roce 1948 se předpokládá, že odešlo asi 325 osob „z důvodů ideologických nebo kvůli vyhoštění, zatímco někteří, kterým se podařilo utéct z jáchymovských uranových dolů“, vysvětluje Jiránek.

Dokonce „jeden se upálil v roce 1971, protože nechtěl znovu emigrovat“, stejně jako Jan Palach v roce 1969, i když tento poslední zmiňovaný se upálil na protest proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy.

Za doby prezidenta Salvadora Allende, který vede k systému podobnému jako v Československu, přicházejí do Chile geologové, geofyzikové a další specialisté.

„Luis Corbalán, tajemník komunistické strany Chile řekl, že jeho země by je vrátila ihned, jak by se něco stalo“, vzpomíná Jiránek.

Ono turbulentní období vyvolalo novou emigraci těch Čechoslováků, kteří se obávali, že Allende učiní to, co Klement Gottwald v jejich rodné zemi.

Jedním z těch, kteří odešli, byl Milan Platovský, z jedné bohaté pražské židovské rodiny, která vlastnila loděnice „Praga“, a který v exilu napsal bestseller „Žít a přežít“.

Dramatický příběh Platovského, přeživší holocaust a snad nejznámější Čechoslovák v Chile, je fascinující, jak o tom svědčí řádky v díle Bartečka a Jiránka.

Mezi lety 1955 a 1989 přijíždí pouze asi 50 lidí. „Někteří nebezpeční jedinci využili v roce 1968 okamžik otevření, kdy se pronajalo letadlo pro všechny typy lidí“, vysvětluje diplomat.

Od sametové revoluce v roce 1989 přišlo jen 35 osob, ve většině mladých lidí nebo českých žen provdaných za Chilany.

03. 02. 2013

Mluv o tom: