Památník padlým v Brdských lesích připomíná španělského vojáka

Jednoduchý pomník padlým v Brdských lesích, mezi městy Dobříš a Příbram, připomíná španělskou intervenci v parašutistické misi během II. světové války.

Byla to jedna z posledních sovětských jednotek vzdušného útoku vyslaných Rusy k partyzánskému odboji v Protektorátu Čechy a Morava.

Protektorát, vytržený z Československa, byl pod přímým dohledem nacistů od okupace provedené Hitlerovými jednotkami v dubnu 1939.

Pod velením kapitána J.A. Olesinského, parašutistická skupina zahrnovala také ruské vojáky, československé, ukrajinské a i jednoho Španěla, jak připomíná pamětní deska.

Jednotka, jejíž jméno bylo „Smrt fašismu“, se skládala z deseti bojovníků, včetně dvou žen, jedné lékařky a jedné radistky, a životy téměř všech přerušily dramatické události.

Činnost jednotky se soustředila v těchto zalesněných místech, která se nachází blízko obce Buková, odkud byl udržován kontakt s další parašutistickou jednotkou jenž operovala ve východních Čechách.

„Cílem bylo připravit sabotážní akce, aby byl zablokovaný únik německé armády na konci války“, uvedl Josef Volksjager, dnes 75tiletý předseda buňky Komunistické strany Čech a Moravy v Bukové.

Po nějaké době působení zde a provádění různých operací, skupina bojovníků „byla vyzrazena jedním sousedem z Hostomic. Obklíčili je“.

Kapitán Olesinski unikl z pasti, protože byl toho dne náhodou ve vesnici a po návratu do tábořiště, poté co uviděl co se stalo, se mu podařilo uniknout.

„Nemohl tušit žádnou zradu“, potvrzuje Čech, který o léta později, v roce 1961, přijal do svého domu ukrajinského vojáka, jak dokazují fotografie z příbramského městského archívu.

Olesinski „schoval jména spolubojovníků v lahvi, kterou ukryl pod mostem, ale byla marná snaha ji najít“, vzpomíná Volksjager, v důsledku oné návštěvy uskutečněné téměř tři desítky let po události.

Volksjager a jeho manželka se v současné době starají o památník, který byl postaven v roce 1965.

Mohli přivítat delegace, aby uctili památku bojovníků, z nichž nejvýznamnější byl syn Olesinského v osmdesátých letech.

Dnes je na tomto místě mnoho malých dřevěných křížů, ale „dříve bylo plno sovětských hvězd, ale uličníci je odstraňovali. A jeleni žrali květiny, takže jsme dali růže z látky“, dodává.

Na rozdíl od ruských návštěv, „nebyl tu žádný španělský zástupce“, potvrzuje také Volksjager, jehož příjmení prozrazuje původ jeho otce.

Byl z německé menšiny, ženatý s Češkou, a zemřel tragicky v roce 1948 při nehodě s traktorem.

„Můj otec nemusel prokazovat, že bojoval proti Němcům – podmínka vyžadovaná na těchto obyvatelích Sudet, aby se vyhnuli vyvlastnění a odsunu ze země po válce -, když jeho manželství bylo smíšené“, potvrdil.

Kromě toho, nebylo možné najít jméno španělského vojáka, i přes pokusy Volksjagera, starosty Bukové, Václava Brejchy nebo pana Falta, který se zúčastnil odporu proti Němcům.

Také nebylo možné ho získat ani přes Spolek přátel východních národů, který byl později pohlcen Česko- ruskou společností, občanským sdružením, které má také komunistickou orientaci.

13. 02. 2013

Mluv o tom: