Vysoké Mýto, Litomyšl, Polička a, konečně, Bystré

El palacio de LitomyšlUž několik týdnů jsem si pohrával s myšlenkou jet na kole na Vysočinu. Důvodem bylo navštívit několik dobrých přátel, o kterých jsem už mluvil na těchto stránkách Dos Mundos. Proč to teď nezkusit na velocipédu, jakmile se nesmělé sluneční paprsky nechají vidět na této straně ozónové vrstvy?

Moje silniční kolo to nutně vyžadovalo, unavené z toho jak zůstalo nečinné v zahradní kůlně. A konečně přišel čas, kdy se dotykem na obrazovku mého mobilu objevilo zářivé slunce. Předpověď počasí, která na dva dny dopředu neudělá chybu, předpovídala teploty více než lákavé.

Teď bylo potřeba změřit síly. Před třiceti lety bych se vydal bezpochyby na 200 km, které mě dělily od cíle. Tenkrát, překonat vzdálenost mezi Madridem a Miraflores, v Sierra de Guadarrama, nebo mezi Vídní a Melkem, po břehu Dunaje, bylo hračkou. Dnes tomu není tak.

Proto jsem jel vlakem až do Pardubic, abych překonal alespoň polovinu trasy. Cesta mezi lány řepky byla pohodlná, i když Eurocity dnes jezdí přeplněné. Ale rezervoval jsem si místo. A kolo, šťastné jako blecha, mělo prostor samo pro sebe v prvním vagónu.

Poté, co jsem v Pardubicích vystoupil, připravil jsem si energetický nápoj s jahodovou příchutí a začal jsem šlapat. Postupoval jsem uspokojivým tempem po hladkém povrchu asfaltových silnic 36 a 35. Průměrná rychlost byla 27 km za hodinu.

Projel jsem Holice, Vysoké Mýto a Litomyšl. Zastavoval jsem se na každém místě, abych si odpočinul a poznal o trochu více Čechy do hloubky. Poznáte tak opravdové krásy. Litomyšl je poměrně monumentální a historické centrum je restaurované. Vzpomněl jsem si na krajanku Marii Manrique de Lara, která musela moudře řídit své finance, aby zachovala své dokonalé renesanční sídlo, klenot města.

La plaza principal de PoličkaOdtud začal zvlněný terén, obávané vlny hrbolaté Vysočiny. Cítil jsem, že mám sílu a to byla moje chyba, chtěl jsem u Nové Vsi dosáhnout a udržet si rytmus jezdce zkušenějšího než jsem já. Měl jsem to pod kontrolou během 10 kilometrů z 360, ale potom jsem dostal to, co se v cyklistické mluvě nazývá „kanára“.

Podařilo se mi dojet sotva na Velký vrch, navzdory tomu že má pouze 604 m, připadalo mi, že má výšku hor v Tourmalet. Zastavil jsem se abych se podíval na sportovní letadla, zatímco tělo si zvykalo na výšku…

Za těchto podmínek bylo dosáhnout Poličku docela výkon. Přestože jsem pil lahve Nutrend Unisport ředěné vodou, až do 50 ml povolených na den. Ale nohy už nereagovaly. Ne, že by bolely, jednoduše jsem je necítil, na rozdíl od tíhy mého těla.

Naštěstí, po malém kopci se na horizontu objevil kostel sv. Jana Křtitele v Bystré. Podívaná je jako z filmu. Ve skutečnosti, bylo na tomto místě několik filmů natočeno. Byl jsem tam, v Bystré, kam jsem jel. Byl jsem okamžik před dosažením konce etapy. Naštěstí poslední úsek byl z kopce.

Došel jsem do kostela, abych pozdravil Pána a poděkoval mu za to, že jsem dorazil živý, s vysílenými končetinami, v mých šortkách a prodyšné bundě Dry Storm, se zarudlou kůží sluncem a námahou a typickými lidskými slanými výpary po intenzivním a dlouhotrvajícím úsilí.

Pak jsem si povšiml akordů krásné barokní hudby, myslím, že to byla moteta, a všichni byli bezvadně oblečení. Poslouchali Chorus Carolinus z Kladna, který interpretoval hudbu Otce Františka Mensi (1753–1829).

Tento muž se narodil zde, syn Itala, který pracoval jako vychovatel ve službě hraběte z Hohenems, a zamiloval se do dcery správce u těchto šlechticů.

Byla to doba, kdy se Čechy a Morava stala konzervatoří Evropy a kde šlechtici Pachtové z Rájova dávali zakázky na díla Mozarta, Morzinové z Vrchlabí a Luhačovic Vivaldimu a Haydnovi, Kinský z Chlumce a mnozí další, a kdy pražská univerzita žila hudbou. Tak se stalo, že hudba Mensiho se stala známou v rozdílných prostředích.

Během návštěvy jsme udělali pouť do Hartmanic, kde je kaple zasvěcená sv. Janu Nepomuckému. Poté jsme si dali zmrzlinu na atrakcích a ochutnali pivo s příchutí třešní, zatímco zněly tóny vesnické dechovky.

Na této cestě jsem poznal velmi zajímavý pár. Moji hostitelé mi představili Monti a Katty, kteří jsou ze Spojených států a se kterými jsem se spřátelil. Dva nadherné exempláře rasy Cuarto de Milla (Quarter Horse), pocházejících zkřížením španělského koně z Mexika a koně z anglických a holandských kolonií v Atlantiku. Jezdil jsem dost dlouho na Montim, který bezvýhradně poslouchal mé pokyny.

Na zpáteční cestě jsem se rozhodl ještě více zkrátit trasu na kole, protože jsem se ještě nevzpamatoval z námahy minulého dne a nastoupil jsem do vlaku ve Svitavách. Byl to skvělý výlet.

VIDEO: Vysoké Mýto, Litomyšl, Polička a, konečně, Bystré

 

28. 05. 2013

Mluv o tom: