Laterna magika v Praze uvádí na scénu cestu k počátkům kinematografie

Camera obscuraSvětlo, tanec a hudba se spojují v novém představení Laterny magiky v Praze, na počest Edwarda J. Muggeridge (1830-1904), klíčové postavy ve vývoji fotografie a průkopníka pohyblivého obrazu, ze kterého vznikl film.

Dílo “Human Locomotion”, které mělo právě premiéru na pražské scéně, je originálním představením, jenž se zabývá, chronologicky, dominanty rozporného života vizionáře, jenž podepisoval svá díla pod pseudonymem jako Helios, po bohu Slunce a světla.

Muggeridge byl “vizionář, člověk pokroku ve svém oboru, a nejenom jako technik, ale také jako výtvarný umělec. Ovlivnil mnoho umělců a lidí, kteří se poté věnovali fotografování. A pomohl k tomu, aby se přemýšlelo, jak je vnímán svět, pohyb a rychlost”, řekl agentuře Efe dramaturg Jakub Kopecký, zodpovědný za dílo.

Cesta životem tohoto “precisního pragmatika”, tohoto “napůl vědce a napůl umělce”, tohoto “vášnivého dobrodruha toužícího objevovat”, v sobě zahrnuje kapitoly o jeho bouřlivém milostném životě, který ho dokonce dovedl ke spáchání vraždy, aby pomstil milence své ženy.

Inscenace “Human Locomotion” kombinuje výtvarné ztvárnění Kopeckého (nominovaného v roce 2006 na prestižní divadelní ocenění “Alfréda Radoka”), moderní tanec Jana Kodeta (žáka portugalského choreografa Rui Horta) a hudbu ve stylu “bluegrass” nebo “country” od Petra Kalába, a je umístěna na multimediální scéně Laterny magiky, jméno, jenž vyzařuje velkou symboliku světla a pohybu.

“Dobré téma pro tento prostor”, podle Kopeckého, který se cítí fascinován dichotomií mezi řádným a metodickým životem Muggeridgeho, v jeho snaze zachytit světlo a problémy emocionálními, s nimiž se potýkal.

Ze sekvencí scén z “Human Locomotion” vyniká koňský dostih, ve kterém tanečnice nesou velikou hlavu, splývají se zvířaty a s virtuozitou napodobují napětí koně před závodem.

Nebo použití kamery obscury, do které vstoupila Flora, manželka Muggeridgeho, a generál Larkins, milenec, představující nevěrnost, jejíž obraz se promítá na zeď, zatímco druhý podváděný vysvětluje druhým vynález, tak ponořený do svého vynálezu, že nevnímá, co se děje uvnitř.

“Nechtěli jsme dělat snímek, který mrazí, ale použít cameru obscuru, která má živou projekci. Má život. Vytváří analogický obraz, zvířecí”, vysvětlil Kopecký.

Flóra en su traje de lutoRovněž upozorňuje na vizuální krásu scény, na které je Flora, v černém, ve svých smutečních šatech kvůli smrti Larkinse, na zemi s bílými dlaždicemi.

Kromě rozvoje fotografie, s vynálezem rychlejší závěrky, sestavil Muggeridge chronofotografický systém složený ze 24 fotoaparátů, se kterými mohl vytvořit pohyblivé sekvence.

Toto také posloužilo pro uzavření slavného sporu o tom, zda se kůň někdy v nějakém okamžiku během cvalu přestane dotýkat země.

Jeho způsob zachycení pohybu je stále živé mezi námi a neztratil platnost: “Jedná se o sekvence fotek v notýsku, které, při pohybu, vytvářejí pohyblivé obrázky”, vzpomíná Kopecký.

A pak jsou tu “gifis” a “banners”, založené na stejném principu, ze kterých vznikají animované obrázky dnes tak hojně používané, například jako “smajlíci”.

Muggeridge, mimo to, “používá mnoho síť, aby vytvořil fotografie společně, což připomíná systém trojrozměrných programů. Dotýká se této technologie přímo v estetice fotografie”, říká expert.

Ale obrazy Muggeridge, ponecháme- li stranou technický pokrok, se i nadále odrážejí, podle Kopeckého ” v hrubých rukou, v obyčejnosti, v určité míře divokosti XIX. století”, spolu se San Franciscem , který ještě měl v sobě ještě “divokost Západu” a charakter, který ovlivnil vývoj ve Spojených státech v XIX. století.

Doba, kdy Muggeridge hrál průkopnickou roli v přeměně tohoto regionu na filmovou Mekku, ačkoli, kvůli požáru, který zpustošil San Francisco v roce 1906, se tento průmysl nakonec usadil v Los Angeles.

Carrera de caballos

14. 03. 2014

Mluv o tom: