Situace církve v koloniích je podle baskické historičky dnes “těžké uvést do souvislostí”

Consolación Fernández de la Universidad del País Vasco y Universita degli Studi Roma TreNároky španělských králů nad patronací katolické církve v Americe, platném již od dobytí Nového světa až do počátku jejich nezávislosti v devatenáctém století, zahájilo historický okamžik “těžko zařaditelných do souvislostí”, přiznala v Praze historička z Gipuzkoa Consolación Fernández.

Ale kvůli tomu se o to nepřestala badatelka snažit, která navštívila Středisko ibero- amerických studií, kde představila výzkum třech století dějin církve v této části světa v dokumentech z vatikánských archivů.

Tento přístup je méně známý, doposud se pracovalo s prameny pocházejícími z Rady pro Indie, odkud se řídila církev ze zámoří a byla spojena se španělskou mocí.

O systému organizovat novou církev, Fernández řekla, že “na základě modelu církve v Granadě a na Kanárských ostrovech, kde katoličtí monarchové získali právo zřizovat kostely a kláštery, chtěli pak rozšířit tato práva do Ameriky.”

Byly to listiny Alexandra VI., Julia II. a Hadriána VI., jenž daly formu patronátnímu právu, nebo pravomocem nad indickou církví, aby byla zajištěna jejich světská vláda.

Tak Španělsko převzalo povinnost poskytnout nástroje k evangelizaci nových teritorií a udržovat církev desátky, což jim bylo uděleno z Říma natrvalo.

Ale nakonec se objeví přetahování mezi španělskými králi a papeži, protože ti první chtějí, aby byl uznán jejich patronát nezpochybnitelnou formou, také aby posílili svou moc.

A tvrdí, že takový patronát je považován za “neoddělitelné a nezcizitelné právo absolutní monarchie,” poznamenala odbornice.

Tak vzniká teze “Bourbon regalismo”, což začíná s příchodem francouzské dynastie na španělský trůn v osmnáctém století, a který se snaží vrátit jižní zemi listinu jako první velmoc, kterou byla v šestnáctém století.

consolacion_m1Je třeba poděkovat Středisku ibero- amerických studií za tuto konferenci s Consolación Fernández, že nás přibližuje k živé realitě prostřednictvím jejího původu a které také baskický spisovatel José Luis Olaizola (Cena Planeta v roce 1983 za “La guerra del general Escobar”) věnoval krásné stránky ve své knize “Viaje al fondo de la esperanza”.

Je také potřebné poděkovat, že mladí badatelé řeší relevantní aspekt papežství na počátku novověku, ne aby nám zůstal pouze neúplný obraz s excesy Alexandra VI., jak je nabízen v televizním seriálu o rodu Borgiů.

20. 05. 2014

Mluv o tom: