Mexický filmař se líbí v Karlových Varech svým jemným protestem proti machismu

Mexický režisér Jorge Pérez Solano dnes představil na filmovém festivalu v Karlových Varech své druhé dílo, “La Tirisia”, jemné obvinění z nedbalosti proti sexismu a soutěží o Křišťálový globus v hlavní části soutěže.

Filmový záznam mexičana, kerý byl dobře přijat kritiky a dnes večer bude přístupný pro širokou veřejnost, je výpovědí o některých chronických nespravedlností, jenž vidí ve své zemi a v Latinské Americe.

Film měl rozpočet ve výši jednoho milionu dolarů, financované z 80% z mexického institutu kinematografie.

O titulu po kterém dostal film jméno, “vidím tirisia více méně jako magickou nemoc, něco, co není deprese, ale”despanguazamiento” (“zbloudilost”), nemít žádnou energii”, řekl Pérez Solano.

Duševní stav, jenž ovlivňuje Cheba a Angels, dvě protagonistky, které počaly syna od stejného muže, a žijí, aniž by mohli vychutnat opravdové štěstí, a vzhledem k tomu jsou pronásledovány svými vlastními duchy.

“Cheba nemůže být šťastná, protože neměla být šťastná, protože stále více věří, že si nezaslouží štěstí a je potřeba muset trpět,” řekla Adriana Paz, herečka, která hraje tuto trpící matku.

V jejím případě je to cizoložný vztah s Silvestrem a strach z příchodu jejího manžela z USA, zatímco u Angels kvůli její posedlosti čistotou, která se projevuje prostřednictvím jejich solných lázní, jediný způsob, jak najít mír sám se sebou.

Dílo “je analogií obviňující machismus v celé Latinské Americe,” objasňuje Pérez Solano.

A dodává: “Svět potřebuje radikální změnu ve způsobu, jakým se komunikuje sociálně, v otázkách rodiných, mezi rodičovskými páry”.

Jeho filmy byly ozvěnou na události týkajících se lidských práv, rovnosti žen a mužů, a zkoumá se situace rodin, které zůstanou a neemigrují do USA v hledání lepší budoucnosti.

V minimalistickém příběhu natáčeném v Oaxaca, je život orámován uprostředím solných dolů, kaktusových polí, přičemž městské centrum je skromnou komunitou a je zaprášenou vesnicí, kterou dokonce opovrhovali politici ve volební kampani.

Pustá krajina, která překvapila i herce, svou chudobou, a kde má kaktus také svou symboliku.

Je to “falická reprezentace, a dokonce i dům Cheba je deprimován kaktusem”, říká režisér a scenárista.

A také je “analogií”, že mexičtí lidé, jenž Solano považuje za opuštěné Bohem, politiky a bez vymáhání spravedlnosti.

“Chci napadnout tento bod zlozvyku, a to zejména v Oaxace, kde celé rodiny přestanou jíst a dávají dohromady své peníze po dobu jednoho roku na oslavu svého patrona. Ale je vidět nepřítomnost Boha, který je konstantní, a to i v mém prvním filmu (“El espiral”)”, objasnil.

Film, který byl poměrně úspěšný v hispánské komunitě v USA, zatímco v Mexiku, které nepřilákal více než 5000 diváků.

Jeho další práce, “La negrada” bude také zaměřena na sociální vrstvu o těchto afroameričanů původem z Costa Chica Oaxaca, komunity, kterou Pérez Solano vidí silně odsunutou na okraj.