Zaorálek, Židé, “Reconquista” a západní barbarství

Lubomír Zaorálek, ministro de Asuntos Exteriores de la República ChecaMinistr zahraničních věcí České republiky, Lubomír Zaorálek všechny překvapil svým projevem dne 12. února o hříších Západu. Je překvapivé, že používá jako referenční bod Španělsko, aby podpořil svou tezi “agresivního” ducha a horlivosti v “likvidaci menšin”, kteří, podle jeho názoru, dominuje historii této části světa, ve kterém žijeme.

“Ty stovky let evropské historie, to jsou také stovky let likvidace menšin” řekl v emocionálním projevu k členům Parlamentního shromáždění během debaty o asociační dohodě s Ukrajinou.

Zaorálek tvrdě hodnotil selhání evropské civilizace, odpovědných za dvě světové války ve dvacátém století, a dospěl k závěru, že “celá historie Západu je prostě plná krve.”

“Já jsem přesvědčen, že bychom neměli být takto pyšní, jak jsme tady slyšeli, a tvrdit, že stojíme nad ostatními“.

Použil Španělsko jako příklad této agrese a netolerance, že, podle jeho pohledu, diktovalo osud starého kontinentu a vyvrcholil v židovském holokaustu během druhé světové války.

„Vzpomeňte si na španělskou reconquistu v 16. století. Vzpomeňte si, jak se tam zacházelo s Židy, jak se tam zacházelo s muslimy. To je historie“, řekl.

Pojďme po pořádku. Španělsko bylo poslední velká evropská říše, která rozhodla v roce 1492 o vyhnání židovského národa. Bylo jich cca. 70.000 až 100.000.

Před tím se to stalo v Anglii (1290), Francii (1306) a Rakousku (1421).

Mezi politickými důvody, které vedly k tomuto diskutabilnímu rozhodnutí je jednota Španělska, země, kterou katoličtí králové chtěli postavit na víře. Politika tenkrát šla ruku v ruce s vírou.

Bylo všeobecně uznáno, že poddaní sdílejí stejné náboženství jako princ, což vedlo k zásadě “cuius regio, eius religio”. Dnešníma očima bychom to kvalifikovali jako nesnášenlivost, ale to bylo znamení pokroku. Bylo to prostě v módě.

Podobnou situaci jsme viděli v Československu po druhé světové válce, kdy bylo vyhnáno několik milionů sudetských Němců, aby byl vytvořen z hlediska národností jednotný stát.

I když masivní vysídlení Němců dohodly vítězné mocností v Postupimi, Eduard Beneš byl pověřen to vykonat. A tak se zasloužil o stát. Byl by Zaorálek schopný dotázat se na tuto zásluhu Beneše? Proč poukazovat k událostem z šestnáctého století, které jak vypadá, ani nezná?

Vraťme se k židům v epoše, o které mluví ministr. Byli pod velikou ochranou španělské koruny, uprostřed silné anti-semitského klimatu, které vládlo mezi obyvatelstvem.

Isabel de Trastámara, Reina de Castilla
Isabel a Fernando se snažili udržet privilegia židovských komunit (juderías), pokud to bylo možné, dokud se situace stala neudržitelnou.

Na inkvizici padají obvinění z lichvy a zločiny proti náboženství, zejména z falešných konverzí.

Kromě toho v teologických kruzích byl velmi rozšířen názor, že Talmud byl odchylkou od původního judaismu, a musel se odstranit.

To bylo tenkrát, když hlavní inkvizitor Tomás de Torquemada, jmenován papežem, napsal slavný dekret o vyhnání Židů.

Co se děje je to, že existují různé způsoby a prostředky provádění politiky. A můžeme říci, že metody používané Isabelou Kastilskou a Ferdinandem Aragonským byly daleko od barbarských.

Vyhláška o vyhoštění lze označit za nelegitimní, protože to není správné, aby se někdo vyháněl z vaší země, pokud nechce přijmout jinou víru. Ale to nebylo starostí králů, tou byla politická jednota Španělska sjednoceného pod stejnou vírou. Tomu se nemusí chápat, ale to neznamená, že to bylo barbarství.

V případě dekretu Torquemada, králové potvrzovali, že budou splněny určité záruky: tam opravdu byly náboženské důvody pro vyloučení; byla stanovena lhůta do čtyř měsíců pro opuštění území; a byl zajištěno, aby nedošlo k žádné majetkové újmě.

Něco podobného se stalo s muslimy, kromě toho, že jejich odstranění nebylo možné bez zásahu občanské války. Dobytí poslední muslimské pevnosti, Granady. Velký sen Isabely Kastilské.

Hovoříme-li o těchto událostech v rámci údajné západního barbarství není zjednodušování věci. Je to neporozumění dynamiky lidských bytostí a síly myšlenek.

Zaorálek se také snažil potvrdit svou tezi o barbarství zmínkou o dobytí Ameriky.

Podle něho tento nešťastný západní příběh, který nezanechal nic než stopy krve a mrtvých, pokračuje v této “historii agrese v Jižní Americe a v jiných zemích.”

Co má ministr na mysli? Jen ztráty na životech ze strany mušket a šavlí ze španělské strany? Pokud tomu tak je, pak se dostane do nového zjednodušení.

Většina obětí mezi indiány byly nemoci, zejména neštovice, které donesly Španělé. Domorodci neměli takovou imunologickou paměť a podléhali neznámým virům s velkou lehkostí.

Ale existovaly i jiné formy agrese, jako jsou ty, které byly páchány na mayské a aztécké kultuře. Pokročilá civilizace, které dominovaly času se svými kalendáři, ale konajícími skutky aby potěšili své bohy, tak stali se pro jiné kultury něco nesnesitelného.

Mám na mysli lidské oběti pro udobření obávaného Huitzilopochtli, boha války, a Tezcatlipoca, boha podsvětí, mezi dalšími. Oběti, při kterých zemřeli tisíce lidí. A pak hostina sloužila jako skutečný čin kanibalismu.

Spojenectví mezi Španěly a indiány zneužívanými Inky a Aztéky otřásla základy těchto velkých pre-kolumbijských civilizací. Byl to také způsob, jakým se malá skupina dobyvatelů dostala tak rychle pod kontrolu tohoto rozsáhlého území.

To, co zbylo z těchto velkých civilizací? Španělé udrželi svou třídní strukturu, některé zvyky a smísili se s nimi, přišla nová mestická (neboli míšenecká) kultura. To co je dnešní Amerika. Je toto část západního barbarství o kterém mluví Zaorálek?

16. 02. 2015

Mluv o tom: