Praha: Pomezí, několik dní Velikonoc, které zanechávají stopy

Confirmación en san Pedro de Na PoříčíDny kolem Velikonoc zde v Praze mají zvláštní příchuť, a to člověk prožije daleko intenzivněji pokud tím doopravdy žije.

Existuje mnoho věcí, které se v těchto dnech mění, co se týče cyklu ročního období.

Ideální moment pro pěstování ovocných stromů, něco jako typické odrůdy v těchto časech a zeměpisných šířkách. V naší skromné zahradě jsme se rozhodli pro švestku a třešni.

Pak se hnojí trávník mulčováním, připravujíce ho po celý rok. Nevyhráli jsme “Miss Kompost” cenu, kdy chybu udělalo město, ale napoprvé to nebylo špatné.

Pořezat to co zbylo, zejména poslední – chudák poslední jehličnan zahrady! -. Kvůli němu neroste pod ním ani stéblo trávy.

A vylepšit místo, kde rostou plody, některé mišpule a pár borůvek.

Konečně, připravit řízky popínavé růže na rozmnožení, když už jednou vyrašily kořínky. V těchto momentech zahrada rozdává své emoce.

Dny, které jsou také svědky Velikonoc.

Bautismo de adultos en san Pedro de Na Poříčí

Podnětem obnovit a žít ve svobodě, tradice jenž nepodporoval bývalý režim. Ne že by byli pronásledovány. Bylo prostě jimi pohrdáno. Možná, že se to někde v okolí považuje za samozřejmost.

Tady, od doby návratu demokracie, se vrací k těmto tradicím s příchutí novinky. A konečný výsledek je zajímavý. Na Zelený čtvrtek, aniž by se šlo dále, byla pěkná slavnost v Týnském chrámu.

Anekdoticky bráno, jsem seděl vedle barevné rodiny. Otec dominoval gregoriánskému chorálu a byl jediný na našem místě, kdo se odvážil doprovázet sbor. Chlapec, Gabriel, byl pěkný a také trochu rebel. Přinutil svou matku mít trpělivost jako hrdina. Zeptal jsem se jich, odkud jsou. “Jsme ze Slovenska”. “Wow, ze Slovenska?” Řekl jsem s obdivem. Další krásné rysy katolicity.

Druhý den jsem šel s mými oslavit Velký pátek v kostele sv. Petra Na Poříčí. Schola “Gregoriana Praguensis” byla zodpovědná za hudební aranžmá. Velkolepé.

Primera Comunión en san Pedro de Na PoříčíTo mi pomohlo pochopit, že tato data se odehrávají se na pozadí něco speciálního, nejen cyklu ročního období. Pašije a Vzkříšení Krista. Události, které, alespoň v mém případě bych nechtěl nechat přejít jako vodu mezi prsty.

Přestože český lid není příliš praktikující, vidím, že si jim líbí podílet se na těchto akcích. Možná proto, že je to součást jejich identity.

A pak je tu folklór a barevnost událostí, jenž jsme prožili v těchto dnech.

Cena “Kristián”, ocenění pro herečku Carmen Maura v Febiofestu. Prezentace nejnovějšího thrilleru Davida Llorente, jehož název mě inspiroval k tomuto článku.

Skotští fanoušci s jejich “kilty” pěkně vyžehlenými jdoucí centrem Prahy a kňučící svými písněmi.

Čínské vlajky potřísněné inkoustem- nějakým revoltem jako Gabriel, budou použity jako cíl při střílení na terč barvou. Budou muset být vyměněny před tím, než přijede president Xi Jinping.

A pak bezprostřední příprava na půl maraton, který se běží v sobotu 2. dubna. Požádali mne z organizačního výboru, abych řekl slova přivítání ve španělštině.

Monumento con el Santísimo en la capilla lateral del Týn después del Jueves Santo

Praha zůstává této době, místo se směsicí všeho a rozhodně pro potěšení.

A odtud, jak říkala moje babička Emilia, mohu jen přát vám šťastný Boží hod velikonoční.

26. 03. 2016

Mluv o tom: