“Značka Španělsko má neuvěřitelný potenciál”

Oslava státního svátku byla opět zvláštní. Ne kvůli titulkům novin, které vysvětlují, jak se některým politikům podařilo vyklouznout z této vlastenecké povinnosti.

Mám na mysli oslavy významné události v Praze. Na místě velmi důstojném, daleko od hlučícího davu, neúnavného vrčení motorů aut, lodí, vrtulníků a dokonce i od letenského kyvadla.

Naštěstí jsme prošli Staré Město, se svým rekonstruovaným hotelem “President” a donedávna sídlem těchto oslav, do koutů vzdálenějších.

Tady v idylické krajině šestého obvodu, vystavěli benediktini před 700 lety památník práci. U vchodu je deska s detaily: “Arciopatství Břevnov. Národní kulturní památka”.

A již uvnitř, skleněné vitríny ukazují produkty vyráběné mnichy po celá staletí, jako je med, pivo, lihoviny, snad proto ono “primum vivere deinde filosofare”.

Při vstupu se mne Ane L. ptá, jestli jsem dlouho nečekal ve frontě. Pouze deset minut. “To je dost, na to, jak je dnes chladno. Musíme to vyřešit jinak. ” Říkám Ane L., že musím obnovit svůj pas. “No tak přijďte, kdykoli budete chtít.” To, co vidím je, že tu existuje kultura služeb. Ane L. funguje. To znamená, že Španělsko funguje.

Zdravím, tak jak má být pořadatele. Mluví s Peterem Weissem, velvyslancem Slovenské republiky v Praze. Weiss na počátku 90. let demokraticky přepracoval sektor komunistické strany a nazval ho Stranou demokratické levice (SDĹ). Pak udělal dohodu s konzervativní pravicí a křesťanskými demokraty, aby sesadili od moci ultranacionalisty Vladimíra Mečiara.

Mečiar dovedl zemi do marasmu. A Weiss ukazuje šíři vize, kterou by chtěli nějací španělští politici. Slovensko se pak stane “Tigrem střední Evropy.” Samozřejmě blahopřeji Weissovi k fotbalovým úspěchům jeho země. Dostává se mi vřelého objetí. “Doviděnia”.

Pokrmy, vynikající; ačkoli tam nebyla žádná příležitost je vyzkoušet. Bylo tam tolik lidí, které jsem chtěl pozdravit, že na konci jsem měl jednu croqueta, sklenici vody se třemi kapkami citrónu, tři plátky z salchichón a čtyři čtverečné centimetry paella s lžičkou, která se mi téměř ztrácela v ústech.

Radost vidět Violetu U., Annu M., Petra Č., Pavla M., a tak dále a tak dále, více než kompenzuje prázdný žaludek. Aniž bych byl příkrý na Pata negra, je mnohem zajímavější pozdravit staré známé, než vychutnávat plátek šunky Serrano.

Anežka Ch. mluví živě v jednom kroužku. Přiblížil jsem se a zašeptal, že mě okouzlil román “Los de Enfrente”. Jedná se o literární debut Paula G. a editovala ho ona. Pravdou je, že tento člověk píše jako anděl, i když to trošku přehání v popisech Venušina pahorku. Kvůli machismu Julia Cortazara, říká Anežka. Paul G. to nazývá oslavou krásy.

“Chceš prezentovat knihu s autorem? Já bych byla moderátorka”. Říkám Anežce, že nejsem literární kritik. Že ztrapnění má své limity, a vím, kde je tato hranice. Mohu být aktivní součástí publika, ale více ne. “Dobře, počítám s Tebou.”

Dozvídám se o nejnovějších rošťárnách Pelayo, syna José Luise A. a Kateřiny. Žádám o rozhovor Pelayo, přes jeho prostředníka, na pro příští Tříkrálový průvod. Nevíme, zda to bude 4. nebo 5. ledna. Tyto věci se musí žádat s předstihem, aby dobře vyšly.

Neznám pocity druhých, ale já si to skvěle užívám. Ana V. má krásné modré šaty. Zdá se, že si je toho plně vědoma. Ale to nejlepší teprve přijde. První dáma události letošního roku má na starost koordinaci diplomatického bazaru. “Potřebuji pomoc”. Říkám, že by mohla udělat video s jejími pár slovy. To ji děsí, ty kamery. “Není-li jiná možnost …”.

Ještě je čas na úsměvné vtipkování, trošku buranské, ale beze zloby. V jiném kontextu by to bylo buřičské. Tady ne. Jeden vtip na účet Pavla Š. a jeho krásné ženy. Právě oslavili své 52. výročí svatby. V této době, kterou prožíváme, je to na gratulaci. I s vtipem. A další vtip pro Rosa O. a Nerea O.

Den naskytující čelit strašlivé otázce. Beze strachu. A postaví se čelem. Pravdou je, že Španělsko je nejlepší zemí na světě. Z mnoha důvodů. “Ale to si uvědomíš pouze, když jedeš ven”. Knihovníci z Cervantes v Praze a v Neapoli souhlasí s diagnózou. A se shodují se, že je to nutné, věřit v tato naše slova, že Španělsko je fantastické. A více o tom mluvit. A říkat to.

Když jdu ven, znovu se setkám se svým přítelem z Tarragony. Tváří se, že chce něco důležitého říct. Jeho oči se rozzáří. Nabírá dech. A z bezprostřední blízkosti to vypustí. V té době jsem si neuvědomil, co říká. Pak ano. Tak jsem se rozhodl pojmenovat článek: “Značka Španělsko má neuvěřitelný potenciál”.

V tom samém se shodli knihovníci o několik minut dříve, i když to vyjádřili jiným způsobem, jako kdyby milník byl již dosažen.