Arrabal se o ekonomickou krizi nestará

Španělský spisovatel Fernando Arrabal, který se v České republice zdržuje při příležitosti své účasti na Festivalu spisovatelů Praha 2010, se dnes v Praze nechal slyšet, že současná světová ekonomická krize jde docela mimo něj. „Nezajímá mě krize. Zajímá mě jen to, co mě obklopuje, jakmile je problém inkviziční,“ přiznal s jistým opovržením.

Arrabal, držitel ceny Nadal z roku 1982 za „La torre herida por el rayo“ (Věž zasažená bleskem), je autorem více než stovky divadelních her, čtrnácti románů, osmi set básnických titulů a sedmi celovečerních filmů.

O tom, jak konjunktura recese těchto posledních let mohla snížit jeho autorská práva, spisovatel nechtěl zmiňovat detaily. Tento emigrant žijící od roku 1952 v Paříži naopak využil příležitosti k tomu, aby napomenul činovníky, kteří tuto krizi způsobili, a také ty, jež označil přívlastkem „pověrčivého světa ekonomie, který prožívá paniku“ ze ztráty svého statutu.

Dále řekl, že „je to svět velmi svázaný s iracionalitou“. Nikoli zbytečně „se používá slova ‘fortuna’, když se poukazuje na bohatství, a také v pověrčivosti, že někdo něco získá se štěstím,“ řekl.

Arrabal v této středoevropské zemi zatím ještě není příliš známý. Na září se plánuje česká edice jeho „La piedra de la locura“ (Kámen šílenství), jež sám autor pokládá za své nejlepší básnické dílo. Publikována bude také kniha rozhovorů s překladatelem, Denisem Molcanovem, jež ponese název „Projevit blbcům trochu laskavosti“.

Jedním z lákadel pražského festivalu byl podle španělského autora držitel Nobelovy ceny Číňan Gao Xingjian, který emigroval do Paříže v roce 1987, aby se vyhnul perzekucím pekingského režimu. Za všechny ostatní, kteří se setkání spisovatelů zúčastnili, jmenujme alespoň další držitelku Nobelovy ceny, Rumunku Hertu Müller, německého básníka Hanse Magnuse Enzensberger či Egypťana Bahaa Taher.

Chvály na Louisu

Arrabal dorazil do české metropole ve společnosti své ženy Louisy, kterou obdaroval lichotkami a veřejně jí projevil svou vděčnost. „Je nekonečně inteligentnější než já. Já bych nemohl vyučovat na Sorboně jako profesor.“ Ohledně svých spisovatelských začátků Arrabal připomněl, jak se někdo krátce po jeho příchodu do galské metropole zmínil, že „ona musela dát spoustu hodit, aby její manžel mohl psát.“

Španělský spisovatel rovněž zavzpomínal na sochařku Louisu Bourgeois, která ve věku 98 let nedávno zemřela, a u níž s nádechem dojetí zdůraznil její víru v Boha.

Nechyběla ani zmínka o nacionalismech, jež se v Evropě opět vzmáhají. Jedná se o téma, jehož se Arrabal dotkl s ironií a smyslem pro humor ve své divadelní hře „Pic-nic“, nedávno představené v Praze na mezinárodním festivalu školního divadla.

Tato nová vlna nacionalismu má momentálně v šachu Maďary se Slováky a ex-sovětské republiky s Ruskem, podobně jako se v minulém desetiletí dělo v případě Srbska a zemí vyčleňujících se z bývalé Jugoslávie.

Arrabal si vypomáhá teorií množin, když vysvětluje, že „geopolitika vytváří celky, jež dříve nebyly,“ čímž naráží na SSSR a republiku jižních Slovanů, a „v okamžiku změny ve světě dochází k jejich rozbití.“

Přiznává, že matematika je jeho nevydařeným povoláním, od něhož se vzdálil jen proto, že vyhrál soutěž mimořádně nadaných dětí uspořádanou za Frankovy diktatury. „Franco vypsal tuto soutěž a já se tehdy rozhodl, že nebudu matematikem,“ vzpomíná spisovatel, jehož otec byl 17. července 1936 v Mellile odsouzen k trestu smrti za to, že nepodpořil národní povstání.

09. 06. 2010

Mluv o tom: