Antonio byl „kněz plně oddaný sloužit komunitě“

Náhlá smrt otce augustiniána Antonia Rivas, 49 let, faráře z kostela sv. Tomáše v Praze, nás všechny, kteří jsme ho znali, šokovala. Jeho ztráta ještě více bolí farníky, pro něž byl „knězem plně oddaným službě společenství.“

Zprávu o události jsem dostal prostřednictvím WhatsApp, z Diario Montañés poté, co tuto zprávu sdělil téhož dne 1. srpna, s obvyklou praxí označující iniciály oběti.

Dozvěděli jsme se, že kněz A.F.R.G. se utopil při vstupu do Santanderské zátoky při potápění.

Tento sport byl jednou z jeho velkých vášní a kdykoli kdy mohl několik letních dnů, trénoval se skupinou přátel z Palencia.

Ten den, tři minuty po vystoupání na povrch, si jeho kolegové všimli, že chybí otec Antonio a po pátrání ho objevili již bez života na mořském dně.

Hrubé údaje z Kantabrijských novin šlo snadno pospojovat a mí přátelé a José Luis Atienza a Luis Ochoa se postarali o rozšíření na sociálních sítích, jakmile se rozuzlily  obávané osudové následky o Antoniovi.

Z pitevní zprávy vyplývá, že měl problémy kvůli mechanické poruše na jedné z dýchacích trubic.

Stránky Ecclesia Digital v sobotu 5. srpna informují, že „pohřeb, kterého se zúčastnili představení generálního řádu, P. Alejandro Moral se třemi biskupy (Manuel Herrero z Palencia, Nicolas Castellanos, emeritní biskup z Palencia a Mariano Moreno, emeritní biskup z Cafayate, Argentina), se konaly v pohřebním ústavu v Palencii dne 3. srpna.“.

A také to, že „byl pohřben na hřbitově Panny Marie Andělské, obklopen láskou všech, kteří ho znali.“

V Praze v neděli dne 6. srpna, který se shoduje se svátkem Proměnění Krista na hoře Tábor, se sloužily mše za jeho věčný odpočinek v českém jazyce, španělštině a angličtině.

„Zůstali jsme bez faráře, ale na prvním místě bez bratra, někoho, kdo vyvíjel úžasnou aktivitu“, povzdechl si Juan Provecho, jeden z řady kolegů otce Antonia, který sloužil mši ve španělštině.

„Uvidíme, jak budeme pokračovat. Byla to rána, to jsem si nedokázal představit ani v těch nejhorších snech, „dodal Provecho, pobývající v Praze stejnou dobu jako Antonio.

Otec Antonio by v září dovršil 20 let pobytu ve středoevropské zemi, kam se nabídl přijít k obnovení činnosti Řádu svatého Augustina, kterou uhasily rozmary bývalého komunistického režimu.

Obrovská účast na mších za jeho duši v Praze poukazuje na to, že práce augustiniánů se vrátila do normálu a jsou milovanou komunitou.

„Nikdy nepřišlo tolik lidí na mši v češtině. Kostel byl plný. A mnoho rodin přišlo ze školy“, uvedl Provecho.

Ve školce a základní škole v Praze-Kačerov, která má celkem téměř 200 studentů, byl otec Antonio pověřen vedením „skautů“ a v příštím roce měl učit španělsky.

Mnoho lidí dnes plakalo, když dnes dávali upřímnou soustrast, a i ti, kteří mají na starost čtení a zpěv, měli zadrhnutý hlas.

„Byl to kněz naprosto oddaný službě pro komunitu, vždy hledající jednotu, a to nejen skrze svátosti, ale také v pastorační práci,“ řekl na konci liturgie podnikatel z Konga Dieudonné Mubenzem Mosek.

Otec Antonio se narodil v roce 1968 v Barsinghausen (Německo), kde jeho rodiče byli imigranti, on Andalusian a ona z Palencia.

Tam se setkali a vydali se na životní pouť, která měla v chlapci zanechat hlubokou stopu.

Žil v Německu až do šesti let, protože jeho rodiče se rozhodli k návratu do Španělska, aby dostal vzdělání v Palencii, kde začal otec pracovat v automobilce FASA Renault.

V 18ti letech vstoupil Antonio do augustiniánského řádu, studoval německou filologii a v roce 1992 byl ve městě Burgos vysvěcen na kněze, v klášteře Santa Maria de La Vid.

Minulý rok 7. května oslavil 25 let kněžství, v emocionálním obřadu v hlavním městě České republiky, kterého se zúčastnili i jeho rodiče.

„Teď dělal doktorát v oboru překladatelství a myslel si, že ho dokončí tento rok,“ vzpomíná Provecho.

Přeložil tři knihy českého intelektuála Tomáše Halíka ( „Vzdáleným na blízku- Vášeň a trpělivost v setkání víry s nevírou“,„Paradoxy malé víry v postoptimistické době“ a „Noc zpovědníka“) a „Povídky malostranské“ českého spisovatele Jan Nerudy.
Kromě velkého přílivu lidí, jsem si dnes všiml, že jedna ze zpovědnic byla pokryta fialovým závojem a před ní byla svíčka. Bylo to místo, kde otec Antonio obvykle zpovídal.

Můj přítel Peter M. byl jedním z posledních kajícníků, kteří přišli loni v červenci, aby zde přijali svátost smíření u otce Antonia a dnes nevycházel z úžasu nad tím, koho ztratil.