FRANCISCO JAVIER FARIÑA Španělský intelektuál a jeho působení v Československu (1933–1949)

Francisco Javier Fariña Alonso llegó a Praga en febrero de 1933Narodil se 12. října 1891 v přístavním městě La Coruña v Galicii na severozápadě Španělska v rodině prominentního lékaře a filantropa.

Ve svém rodišti studoval od r. 1902 na Generálním a technickém ústavu a r. 1908 obdržel diplom učitele pro základní školy. R. 1910 se imatrikuloval ke studiu prav a filozofie na Universidad Central v Madridu, studium však musel přerušit a v letech 1913–1916 sloužil ve španělské armádě, zejména v Maroku. Pote byl v letech 1917–1920 domácím učitelem a redaktorem prestižního týdeníku La España Económica y Financiera, jehož se stal r. 1924 šéfredaktorem. Od r. 1920 byl zároveň členem madridského Ústavu pro sociální reformy a od r. 1931 zastával též úřednické funkce na Ministerstvu práce.

Mezitím r. 1932 dokončil na Filozofické fakultě Centrální univerzity v Madridu studium historie a byl promován licenciátem filozofie. Ve stejném roce se stal sekretářem na Ateneo Cientifico y Literario de Madrid, kde měl na starosti mezinárodní kulturní kontakty. Uspěl v konkurzu pořádaném na madridském Centro de Estudios Históricos a z pověření španělského republikánského Ministerstva zahraničí odcestoval v únoru 1933 do Československa, kde byl téhož roku jmenován lektorem španělštiny na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Záhy se naučil česky, vyučoval rovněž jako suplující profesor na Vysoké škole obchodní při pražském ČVUT, přednášel na Španělskem a iberoamerickém ústavu v Praze a Komenského lidové univerzitě v Brně.

Na F UK působil v Semináři pro románskou filologii, vedl kurzy španělštiny pro začátečníky i pokročilé, jejichž součástí byla konverzace o aktuálních problémech španělské kultury a politiky. Byl také dopisovatelem madridského progresivního deníku La Libertad a barcelonského liberálního deníku La Vanguardia, věnoval se především kultuře a literatuře, podílel se na kurzech španělštiny v Československem rozhlase. Ministerstvo školství a národní osvěty souhlasilo, aby od r. 1936 přednášel též na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Jeho manželkou byla Gertrudis, rozená Hille (*1905), z Velkého Šenova na Šluknovsku, dříve působící jako modistka v Madridu, která mu v Praze povila tři syny.

De dcha. a izda: el historiador Petr Hlavaček, el pro decano Daniel Soukup y el periodista Gustavo MongeNa jaře 1939 byl na nátlak španělského frankistického vyslance jakožto republikán a demokrat zbaven protektorátními úřady místa univerzitního lektora. Živil se jako soukromý učitel španělštiny, a to nejen v Praze, ale též v Olomouci a u firmy Baťa ve Zlíně. Zde kolem sebe zformoval skupinu, která po ustavení Univerzity Palackého v Olomouci r. 1946 stála u zrodu tamější hispanistiky. V dubnu 1945 byl deportován z Prahy zvláštním vlakem odvážejícím zdejší Španěly, dostal se ovšem jen do švýcarské Ženevy. Do Prahy se vrátil až v listopadu 1945 a obdržel průkaz pražského Španělského národního výboru. Pracoval jako novinař a překladatel, začal znovu přednášet jako lektor španělštiny na FF UK, od r. 1946 též na univerzitách v Brně a Olomouci.

V srpnu 1946 podnikl z pověření Ministerstva zahraničních věcí diplomatickou cestu do Paříže, aby navázal kontakt se španělskou republikánskou vládou v exilu. Po návratu do Československa byl internován v táboře v Praze‑Hloubětíně a vyšetřován, v období 1946–1947 proto na FF UK nevyučoval. Oporou mu byl literární vědec a univerzitní profesor Václav Černý, přičemž na naléhání děkanátu FF UK byl rehabilitován a v zimním semestru 1947 se vrátil na fakultu. Začal působit i jako vedoucí tlumočnických kurzů na Ministerstvu informací a jako úředník Argentinského generálního konzulátu v Praze. Krátce po komunistickém převratu v únoru 1948 byl Akčním výborem FF UK odstaven z lektorátu, ovšem jeho odvolání bylo v listopadu 1948 zrušeno.

Dávno již nespojoval svou budoucnost se sovětizovaným Československem, a poněvadž se nemohl vrátit do frankistického Španělska, hodlal se usadit ve venezuelském Caracasu. V lednu 1949 děkanát FF UK podpořil u příslušných ministerstev jeho žádost o vystěhování, manželka s dětmi mezitím v květnu 1949 odcestovala do Paříže. Aby si v Praze vyřídil své záležitosti, požádal úřady o prodlouženi pobytu, ovšem komunistické Ministerstvo vnitra mu v říjnu 1949 sdělilo, že jako osoba údajně „fašistického smýšlení“ musí okamžitě opustit republiku. Koncem r. 1949 vycestoval do Německa, kde si s rodinou zařídil nový domov a působil jako uruguayský a argentinský diplomat. Francisco Javier Fariña y Alonso zemřel 3. června 1955 v Mnichově.

Petr Hlaváček

doc. PhDr. Petr Hlaváček, Ph.D. (Collegium Europaeum FF UK & FLÚ AV ČR)

Zde publikovaný text vychází z této knihy: Petr Hlaváček, Otevřená univerzita. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 1918–1938–1948 (Praha 2019), kterou můžete zakoupit zde:

https://www.kosmas.cz/knihy/268651/otevrena-univerzita/

19. 11. 2019

Mluv o tom: